Doplňkové terapie – část třetí

Hiporehabilitace
Ahoj. Jmenuji se Gine a jsem světle hnědá kobylka. Bydlím i se svými kamarádkami Emou a Kiri ve stájích při Tauferově Střední odborné škole veterinární v Kroměříži, kde se o nás starají místní studenti. Každý lichý týden v úterý k nám chodí žáci z nedaleké Základní školy a Mateřské školy. Vždy se na to s Emou moc těšíme, protože děti si nás hladí, hřebelcují, češou nám hřívu a občas nám donesou i jablíčka nebo tvrdé pečivo. Nám se to moc líbí a jim to pomáhá při rozvoji sociálních schopností a dovedností, jako je např. spolupráce ve skupině, navazování nových kontaktů, posilování sebevědomí a pozitivních osobnostních vlastností. Když jim zbyde čas, tak se mohou jít podívat i na ostatní naše kamarády – kravičky, ovečky, kozy a slepičky.
Některé děti k nám chodí s rodiči i odpoledne. To už se na nás mohou i povozit. Pomáhá jim to při zlepšení jejich duševní i tělesné kondice. Díky našemu přirozenému pohybu, který napodobuje chůzi člověka, dochází k uvolňování ztuhlých svalů, zlepšení rovnováhy, k prohlubování dechu, ale i k posílení sebedůvěry a odvahy. Děti jsou pak veselé a šťastné a odnáší si od nás pěkné zážitky. Vždyť lidé přece říkají, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. A já to jen mohu potvrdit.

Gine